Historie a okolí hotelu

Věž na západním konci mostu je v podstatě soustavou dvou věží odlišného vzhledu, původu i velikosti. Menší z věží byla postavena již v románském slohu, byla součástí prvního pražského kamenného Juditina mostu z 1. poloviny 12. století, je však starší. První zmínky o ní pocházejí až z roku 1249. Druhá, vyšší věž, začala vznikat se stavbou Karlova mostu roku 1357 podle vzoru Staroměstské mostecké věže z protilehlého břehu, ovšem byla dokončena až o století později za vlády Jiřího z Poděbrad, stále bez plánované sochařské výzdoby. Obě věže spojuje brána s cimbuřím z počátku 15. století. Zdobena je znaky zemí Václava IV. Věže s bránou byly rovněž součástí městského opevnění, ovšem nebyly tolik poničeny za Třicetileté války jako věž na druhém břehu, neboť Švédové ji získali bez většího odporu.

Jedním z pražských barokních skvostů je kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí. Tato významná barokní stavba s kopulí a zvonicí má velmi bohatou vnitřní výzdobu. Při své návštěvě zde hrál na varhany W. A. Mozart. O jeho výstavbu kostela se zasloužili jezuité, když předtím dostali císařské svolení strhnout zde stojící starobylý kostel stejného zasvěcení.

Projekt vypracoval stavitel Kryštof Dientzenhofer, jenž také v letech 1703-1711 stavbu řídil. Dokončení celého objektu se protáhlo z důvodu nedostatku finančních prostředků, moru, který přišel v roce 1713, a válečných událostí let 1741-1744 na celých padesát let. Po otci pokračoval dále v díle jeho slavný syn Kilián Ignác Dientzenhofer. Vytvořil závěr chrámu s kopulí a část věže k ochozu. Dokončení věže však zůstalo v rodině, když se o to po smrti mladšího Dientzenhofera zasloužil jeho zeť, architekt Anselmo Lurago. Ten vytvořil horní štíhlou již rokokovou zvonici mající stejnou výšku jako chrámová kopule – 74 m. Vlastníci obou objektů, chrámu i věže, byli od počátku rozdílní. Kostel patřil jezuitskému řádu, věž malostranské obci jako náhrada za obecní zvonici, zbořenou jezuity před stavbou kostela. Věž má proto samostatný vchod, nad nímž je malostranský znak, i čp. 556.
V minulosti obýval zvonici hlásný, který pozoroval, zda někde ve městě nevypukl požár. Za minulého komunistického režimu byla v místnosti na jejím vrcholu zřízena tajná pozorovatelna Státní bezpečnosti. Tady se z oken daly monitorovat vchody i zahrady sousedních ambasád západních zemí.
Od roku 1992 je bývalá zvonice, která svému účelu sloužila do roku 1891, jako městský majetek ve správě Pražské informační služby. Byla veřejnosti zpřístupněna poté, co zde ve spolupráci s Národním muzeem vznikla stálá výstava Hudba pražských kůrů.

Vrtbovská zahrada leží spolu s dalšími třemi barokními zahradami, Vratislavskou, Schönbornskou a Lobkowickou, na svahu Petřína a je považována za jednu z nejvýznamějších a nejkrásnějších barokních zahrad. Autorem návrhu je František Maxmilián Kaňka, který pro Jana Josefa hraběte z Vrby nejprve přestavěl palác a následně zřídil zahradu. Na rozdíl od zahrady, která si udržela barokní stav bez větších změn, prošel Vrtbovský palác i v následujících obdobích výraznými úpravami.
Sochařskou výzdobu zahrady vytvořil Matyáš Bernard Braun. Na zdařilém díle se také podílel Václav Vavřinec Reiner. Velmi dobře se zachovala vnitřní výzdoba sala terreny. Freska na klenbě je dílem Václava Vavřince Reinera a představuje Venuši a Adonise.

Barokní kostel, postavený v letech 1611 - 1612, je proslulý díky španělské voskové sošce Pražského jezulátka - „Bambino di Praga“.

Malý romantický ostrov Kampa na řece Vltavě v Praze nabízí prohlídku místa s malebnými domky a dávnou historií. Nepravý ostrov je od Malé Strany oddělen uměle vytvořenou mlýnskou strouhou zvanou Čertovka. Skupina domů, mezi nimiž Čertovka protéká, je označovaná jako Pražské Benátky.